SNB 1945-50

 

SNB 1945-50

P řehled organizačního vývoje SNB v l etech 1945-1950.... I nternetová verze Sborníku AMV 1/2003
Přehled organizačního vývoje Sboru národní bezpečnosti v letech
1945-1950
se zaměřením na veřejně bezpečnostní (resp.pořádkovou a kriminální)
složku
Iva Kvapilová
(1945 – 1948)
Představy o uspořádání bezpečnostního aparátu v osvobozeném Československu
vznikaly již během válečných let. Poměrně jasně pak byly formulovány především
v návrzích představitelů moskevského vedení KSČ. Již v roce 1943 při rozhovorech
Klementa Gottwalda s dr. Benešem v Moskvě požadovala komunistická strana resort
ministra vnitra1. Při jednáních o složení nové vlády (březen 1945 v Moskvě) se KSČ
podařilo tento požadavek plně prosadit a prvním poválečným ministrem vnitra se pak
stal komunista Václav Nosek. Diskuse o uspořádání státní správy, a tím také
bezpečnostního aparátu, mezi moskevským vedením KSČ a československou exilovou
vládou nakonec vyústila v podepsání dekretu prezidenta republiky o národních výborech
jako orgánech státní správy v osvobozené ČSR2. Národní výbory, především zemské a
okresní, byly vybaveny velkými pravomocemi při budování nových bezpečnostních
orgánů, zejména při zajišťování výkonu bezpečnostní služby. Bezpečnostní složky
národních výborů vznikající na celém území státu, leckde za přímé pomoci jednotek
Rudé armády, byly v červnu a červenci 1945 zrušeny. V tomto období již byly
v Československu vytvořeny základy nových bezpečnostních orgánů3.
První závaznou základní politicko právní normou v osvobozené ČSR se stal
Program československé vlády Národní fronty Čechů a Slováků přijatý 5.dubna 1945
v Košicích.4 Ještě za svého pobytu v Košicích se vláda Národní fronty5 zabývala také
otázkami československé bezpečnostní služby. 17. dubna 1945 byl pak na 4.schůzi
vlády bez obtíží přijat návrh ministra vnitra Václava Noska „Hlavní zásady výstavby
nového bezpečnostního aparátu“ (tento den byl poté slaven jako den zrodu SNB). Nová
organizace Národní bezpečnostní služby (N.B.S. – název SNB byl stanoven až výnosem
ministra vnitra z 2.6.1945) se měla skládat ze tří složek: ze sboru uniformované N.B.S.
(tedy vesměs z bývalého četnictva a uniformované policie), ze sboru pohotovostního,
rovněž uniformovaného a ze sboru neuniformované N.B.S., včetně vnitřního a
zahraničního zpravodajství6. Kromě toho se počítalo se zřízením zvláštní služby
1 In: Přehled dějin SNB zpracovaný kol. autorů v čele s ak. Zdeňkem Snítilem, pracovní materiál pro
ideologickou konferenci k 35. výročí vzniku SNB (dále jen Přehled dějin SNB), Praha 1980, str. 42
dále viz např.: Eduard TÁBORSKÝ – Prezident Beneš mezi Západem a Východem, Praha 1993 nebo
Bohuslav LAŠTOVIČKA – V Londýně za války. Zápasy o novou ČSR 1939 – 1945, Praha 1978
2 Dekret prezidenta republiky č.18 ze 4.12.1944 publikovaný vyhláškou MV č. 43/1945 Sb.
3 In: Přehled dějin SNB, str. 44
4 Více viz např.: BOUČEK M., KLIMEŠ M., VARTÍKOVÁ M. – Program revoluce. Ke vzniku
Košického vládního programu, Praha 1975
5 Více viz např.: Karel KAPLAN – První poválečná vláda. Komentované dokumenty, Praha 1992
6 In: Historie SNB v dokumentech, Praha 1984, (dále jen Historie SNB v dokumentech) str. 28-29, také
Přehled dějin SNB,str. 45
-

k ochraně prezidenta republiky, členů vlády a ústředních úřadů. Schválený dokument
obsahoval nejdůležitější zásady výstavby bezpečnostních orgánů – zrušení četnictva a
policie, vytvoření jednotného bezpečnostního aparátu, jeho doplňování osobami, které
se zúčastnili protifašistického odboje a také odlišení nového sboru od starých
bezpečnostních složek novým názvem. Na základě vládního nařízení č. 4 Sb. z 5.5.
1945 o volbě a pravomoci národních výborů, kdy správa veřejných věcí, tudíž i péče o
vnitřní národní bezpečnost, byla svěřena okresním a zemským národním výborům,
vydal ministr vnitra výnos o organizaci MV7 a vzápětí 30.června ministerstvo vnitra
oznámilo výnosem č.3700-26/6-45-V/4 zásady SNB8. Tímto výnosem byl tedy vyhlášen
Sbor národní bezpečnosti jako výkonný orgán správních úřadů národní bezpečnosti.
S ním měly po provedené očistě splynout i příslušníci dosavadních bezpečnostních
sborů – četnictva, státní policie a tzv. obecní výkonné policie9.Tímto výnosem zaniklo
zároveň Generální velitelství uniformované policie, inspektoráty uniformované policie a
zemská četnická velitelství.Též byla likvidována dosavadní velitelství četnických
oddělení. Současně bylo na ministerstvu vnitra zřízeno hlavní velitelství Sboru národní
bezpečnosti, v jehož čele stál důstojník SNB, který měl k dispozici užší štáb. K
vyřizování agendy hlavního velitelství sloužil širší štáb, který spolu s užším štábem
tvořil součást vnitřní organizace ministerstva vnitra. Služba Sboru národní bezpečnosti
se pak soustřeďovala v obvodech zemských národních výborů u zemských velitelství
SNB, v obvodech okresních národních výborů u okresních velitelství SNB, v obvodech
zvláštních úřadů národní bezpečnosti (dosud státních policejních úřadů) u místních
velitelství SNB zřízených v sídlech těchto úřadů (místní velitele ustanovoval po dohodě
se zemským národním výborem zemský velitel). V některých obcích měla být podle
potřeby zřízena velitelství stanic SNB. Pro výkon služby Sboru národní bezpečnosti se
prozatím používaly předpisy, které byly v platnosti před 30.zářím 1938, pokud
neodporovaly vydanému výnosu ministra vnitra a programovým zásadám vlády.
Zároveň se vznikem a formováním jednotného Sboru národní bezpečnosti probíhaly
v létě 1945 v řadách příslušníků převzatých ze starých složek očistné akce a následné
renominace (ty měly být ukončeny k 1.10.1946). K tomuto účelu byly na základě výnosu
ministra vnitra10 zřízeny očistné komise pro přezkoumávání činnosti veřejných
zaměstnanců v době nesvobody. Pro zaměstnance okresních a zemských národních
výborů vznikly očistné komise při okresních národních výborech a zemských národních
výborech, zaměstnance ministerstva vnitra šetřila Vrchní očistná komise. Do řad
příslušníků Sboru byli samozřejmě také zařazováni členové bývalých partyzánských
7 Výnos MV z 29.6.1945 č. P-1231/1-27/6/45, in: Historie MV a SNB v základních datech, Praha 1978,
(dále jen Historie MV a SNB), str. 9
8 A MV Praha, fond 304, kart. 48,i.č. 1
9 Obecní výkonná policie byla převzata do SNB až 27.11.1947 na základě výnosu MV č. IV-28/861/1947-
Va (A MV Praha, f. 304, i.č.16,kart.53). Do této doby vykonávala službu podle dosud platných předpisů
vydaných v době nesvobody. Okresní velitel dohlížel na výkon její služby jen po stránce odborné (in:
výnos ZV SNB Praha, č. 23.412/1945 z 8.9.1945 – A MV Kanice, f. A-14,i.č.134).
10 Výnos MV č. B-3235-27/6-45-II/1 z 18.7.1945 (in: A MV Praha, f. 304, kart. 131,i.č.1)
Již 22.5.1945 potvrdilo ministerstvo vnitra zřízení Komise pro vnitřní národní bezpečnost v Čechách
(fungovala při ZNV V Praze), jejímž úkolem bylo zajišťování vnitřní bezpečnosti, budování SNB a
provádění očisty starého bezpečnostního aparátu. Tato komise pak byla výnosem HV SNB č. II
2091/1945 z 31.7.1945 zrušena a nahrazena výše zmíněnými očistnými komisemi pro všechny veřejné
zaměstnance (rozšíření o soudní úředníky, učitele, zaměstnance státní správy, státních ústavů, podniků,
fondů a zařízení). Činnost očistných komisí pak byla uzákoněna dekretem prezidenta republiky č.
105/1945 Sb. 4.10.1945. Veškerý vyšetřovací materiál vzniklý též šetřením závodních rad, vyšetřovacích
komisí, příp. místních a okresních národních výborů měl povahu přípravného řízení a měl být očistným
komisím předán.
-
jednotek, československého zahraničního vojska a osoby navrátivší se z koncentračních
táborů. V souladu s dohodou stran Národní fronty o zařazování aktivních účastníků
odboje do státního aparátu byl s „pomocí“ územních orgánů KSČ proveden v r. 1945
rozsáhlý nábor mladých mužů do SNB. Před příslušnými orgány tak vyvstal úkol nové
příslušníky co nejrychleji vycvičit a připravit na výkon služby. K tomuto účelu byla
vytvořena celá řada výcvikových středisek a speciálních kurzů. Vzhledem k trvajícímu
nedostatku nových příslušníků bylo přistoupeno k „výchově“ a výcviku velitelů i
příslušníků bývalých policejních sborů11.
Vrcholným orgánem všech bezpečnostních složek tedy bylo ministerstvo vnitra se
svým Hlavním velitelstvím SNB. 12
Organizace hlavního velitelství SNB
Užší štáb
H lavní velitel
Zastupuje SNB navenek, rozhoduje o všech věcech, které jsou předkládány ústředním
úřadům a podepisuje příslušné spisy (zejména spisy oddělení I.,II.,III.,IV.,VI. A VIII.)
Náčelník štábu
Je zástupcem hlavního velitele. Rozhoduje o věcech oddělení V.,VII.,IX. A X.,
podepisuje příslušné spisy a informuje o nich denně velitele. Spisy vyhrazené hlavnímu
veliteli podepisuje v jeho nepřítomnosti nebo je-li k tomu zmocněn.
1.pobočník
Přiděluje došlou poštu, otvírá a přiděluje spisy důvěrné a tajné, zprostředkuje styk
s hlavním velitelem, popř. náčelníkem štábu, řídí a rozděluje dozorčí službu, dozírá na
správný chod podatelny a písárny, jedná podle pokynů velitele.
2. pobočník
Pracuje pod vedením a podle pokynů 1. pobočníka.
Širší štáb
I.oddělení – organizační
Organizace SNB, organizace služby u štábu, systemizace služebních míst, zřizování
nových útvarů, škol, kurzů a výcvikových středisek,soustředění, služební
předpisy,stejnokroj, sborové a poučné rozkazy, úprava služebních razítek a tiskopisů,
Masarykův vzdělávací a podpůrný fond.
II.oddělení – osobní
11 In: Přehled dějin SNB, str. 51
12 Výnos MV č.j. Ia 10138/45-V/6 ( A MV Praha, f. 304, kart.48, i.č.1)

Osobní věci příslušníků SNB: přijímání, zařazení, přemístění, povýšení, superarbitrace,
propuštění, reaktivování, stížnosti, úmrtí, zranění příslušníků SNB, dovolené, věci
kvalifikační, otevřené příkazy, osobní průkazy, početní stav.
III. oddělení – služební
Věci bezpečnostní služby, bezpečnostní opatření při cestách prezidenta republiky, členů
vlády apod., služba pátrací (kriminální), věci silniční kontroly, zbraně, živelné
pohromy,přehlídky, zpravodajská služba.
IV. oddělení – osvětové
Věci osvěty a výchovy, sociální péče, podpůrné fondy,úmrtní fond, návštěva
nemocných, vybavení pohřbů, rodinné byty příslušníků SNB, knihovny, časopisy, hudba
SNB.
V. oddělení – materiální
Výzbroj příslušníků SNB, udržování a doplňování zbraní a střeliva, zbrojíři a zbrojířské
dílny, zbrojní lístky příslušníků SNB, opatřování, zařizování a udržování spojů (telefon,
dálnopis), rozhlasové přijímače, správa budovy .
VI. oddělení – automobilní
Motorová vozidla: evidence, kartotéka, typová osvědčení, přidělování poznávacích
značek (ke služebním vozidlům – I.K.), celkové opravy, projednávání nehod,
automobilní materiál, odborný výcvik řidičů, výstroj řidičů, evidence řidičů, přehlídky
motorizovaných útvarů a odborného personálu po stránce odborné a technické.
Doprovodní hlídka prezidenta republiky.
Prozatímně (do zřízení zvláštního oddělení) příprava ke zřízení letectva SNB.
VII. oddělení – výcvikové
Osnovy pro školy a kurzy, dozor nad nimi, výcviková střediska, vojenský výcvik, školní
střelba, tělovýchova, redakce Věstníku SNB.
VIII. oddělení – právní
Disciplinární a trestní věci, stížnosti na příslušníky SNB, interpelace a dotazy
v Národním shromáždění, stížnosti k nejvyššímu správnímu soudu, zmocnění
k soudnímu stíhání, právní posudky.
IX. oddělení – zdravotnické
Zdravotnictví lidí, zdravotnictví zvířat, dozor nad chovem a výcvikem služebních koní a
psů.
X. oddělení – intendanční
-

Skupina finanční: platy a náležitosti, platy zaopatřovací, rozpočet, stravování,
ubytování.
Skupina materiální: hromadné zajišťování výstroje, výzbroje (kromě střelných zbraní) a
lůžkovin, vnitřního zařízení, kancelářských potřeb, ostatní dodávky intendančního
materiálu pro hlavní velitelství.
Účtárna hl. velitelství a kmenová kniha.
Mimo oddělení
Studijní komise
Podává a zpracovává návrhy na úpravu služebních předpisů a pomůcek.
Podatelna
Přijímá spisy a podání, otevírá spisy obyčejné a prezentuje je, vede podací protokol a
rejstřík, třídí spisy podle pokynů 1. pobočníka, vede evidenci nevyřízených spisů,
vypravuje spisy.
Písárna
Obstarává kancelářské práce pro jednotlivá oddělení.
V zemích pak působila zemská velitelství SNB, v jejichž čele stáli zemští velitelé.
Zemské velitelství sídlilo v Praze, Brně a v Ostravě byla umístěna expozitura ZV SNB
Brno13. Organizační struktura zemských velitelství SNB se v průběhu roku 1945
několikrát změnila. Nejpodstatněji byla zemská velitelství reorganizovaná v prosinci
1945. V této podobě pak existovala (jen s malými úpravami v dubnu 1948) až do svého
zrušení.
Organizace zemských velitelství SNB
Užší štáb
Zemský velitel
Reprezentuje SNB svého obvodu, práva a povinnosti zemského velitele jsou
stanoveny služební instrukcí, jednacím řádem, příp. jinými služebními předpisy.
Zástupci zemského velitele
Zemský velitel ustanoví potřebný počet svých zástupců, aby řídili a vedli po
odborné stránce službu jednotlivých složek SNB.
Náčelník štábu
Rozhoduje a řeší sporné otázky mezi odděleními, usměrňuje činnosti přednostů
oddělení, řídí výcvik příslušníků štábu, navrhuje pochvaly a odměny.
1. pobočník
Přiděluje došlou poštu, otvírá a přiděluje spisy důvěrné a tajné zprostředkuje styk
se zemským velitelem (zástupcem velitele, náčelníkem štábu), řídí a rozděluje dozorčí
službu, dozírá na správný chod pomocného úřadu, jinak jedná podle pokynů velitele.
13 Výnos HV SNB č. j. I 13717/1945-V/6 z 5.12.1945 (A MV Praha, f. 304, k. 48, i.č. 1)

2. pobočník
Zastupuje 1. pobočníka, vede důvěrný protokol s rejstříkem, vykonává ostatní
mu svěřené práce pod vedením a podle pokynů 1. pobočníka.
Osvětové oddělení
Přednosta je zástupcem zemského velitele ve věcech osvěty.Do agendy oddělení
spadá osvěta a výchova podle vydaných směrnic, tělovýchova, záležitosti sociální
v dohodě s Masarykovým četnickým a policejním a vzdělávacím podpůrným fondem a
úmrtními fondy, návštěva nemocných, vypravení pohřbů, rodinné byty příslušníků SNB,
knihovny, časopisy, hudba SNB, památníky, muzea.
Širší štáb
I. oddělení
Organizace podřízených velitelství a zvláštních útvarů, přehlídky, zřizování škol,
kurzů, výcvikových středisek, zpracování návrhů na systemizaci služebních míst a
úprava služebních předpisů, normativní, poučné rozkazy.
Situační zprávy, cenzura tisku, interpelace, bezpečnostní služba a služba u štábu,
soustředění mimo obvod oblastních velitelů, silniční kontrola, opatření proti Němcům a
kolaborantům, nasazení koní a psů.
Učební rozvrhy pro výcviková střediska, školy a kurzy a dozor nad nimi, učební
programy pro pokračovací výcvik u útvarů, vojenský výcvik, školní střelba, obstarávání
a rozdělování předepsaných učebních pomůcek.
Studijní komise
Podává a zpracovává návrhy na úpravu služebních předpisů a pomůcek.
II. oddělení
Spolupráce s příslušnými složkami SNB, zkoumání dovolených do ciziny,
vyhledávání zpravodajských orgánů, kartotéka, evidence, výcvik zpravodajských
orgánů.
Spoje
Zajištění, opatřování, zřizování a udržování spojení s jednotlivými složkami a
velitelstvími (telegraf, telefon, dálnopis, rozhlasové přijímače atd.), spojení bezdrátové a
rozhlas, rádiové vozy.
III. oddělení
Projednávání všech záležitostí předepsaných zemskému velitelství služebním
předpisem o používání, udržování a evidenci služebních motorových vozidel, technické
kontroly motorových vozidel, přehlídky motorizovaných útvarů po stránce technické a
odborné a předkládání zpráv o jejich výsledku.
Výzbroj příslušníků SNB, udržování a doplňování zbraní a střeliva, studie účelnosti
vybraných zbraní, zbrojíři, zbrojířské dílny, zbrojní lístky příslušníků SNB, optický
materiál, daktyloskopický materiál, chemický služba, správa budov.
-

IV. oddělení
Osobní věci příslušníků SNB jako přijímání, zařazení,povýšení,povolení
k sňatku, superarbitrace, propuštění, stížnosti, úmrtí, zranění příslušníků SNB ve službě
i mimo službu, dovolené (do ciziny s II. odd.), kvalifikace, otevřené příkazy, osobní
průkazy, početní stav, dislokace, povolávání do škol a kurzů.
Zproštění a propuštění ze služby soudní cestou, urážky na cti, evidence trestních věcí,
výmazy trestů, styk s vojenskými prokurátory, civilními soudy a státními zástupci,
disciplinární a trestní věci, stížnosti na příslušníky SNB, právní posudky, interpelace
s I.odd.
Lékařské záležitosti, účast při superarbitračním řízení, hygiena vyučování ve školách a
kurzech, studium tělesné zdatnosti s ohledem na výkon služby, rekreační akce, účelné
využití rekreačních středisek.
V. oddělení
1. Platy a náležitosti, platy zaopatřovací, rozpočet, stravování a ubytování,
hromadné zajištění výstroje, lůžkovin, výzbroje (kromě střelných zbraní), vnitřního
zařízení, kancelářských potřeb, ostatní dodávky intendančního materiálu – pokud nejsou
vyhrazeny HV SNB, agenda dílčího rozpočtu, roční uzávěrka a služba pokladní, agenda
kmenové knihy, evidence služebních koní a psů.
2. Účtárna.
3. Skladiště výstroje a výzbroje a vnitřního zařízení: příjem, uskladnění,
konzervace, výdej a vyúčtování materiálu.
Pomocný úřad
1. Podatelna: přijímá spisy a podání, otvírá spisy obyčejné a prezentuje je, vede
podací protokol a rejstřík, třídí spisy podle pokynů pobočníka, vede evidenci
nevyřízených spisů
2. Písárna: kancelářské práce
3. Výpravna: vypravuje spisy
4. Spisovna: ukládá vyřízené spisy
5. Tiskárna: tisk, rozmnožování denních, poučných, normativních atd. rozkazů
Tímto výnosem také hlavní velitel mjr. Oldřich Kryštof nabádá nejen ke jmenování
přednostů schopných a znalých služby k zajištění klidného a bezvadného chodu
velitelství, ale také nařizuje, aby při reorganizaci štábů zemských velitelství bylo
provedeno snížení jejich početního stavu o 25% a uvolnění příslušníci byli použiti pro
výkon bezpečnostní a pořádkové služby. Jak je vidět potíže s přebujelým úřednickým
aparátem byly, stále jsou a s největší pravděpodobností i budou.
Poněkud specificky probíhalo v prvním období po osvobození formování
bezpečnostního aparátu na Moravě a ve Slezsku. Nařízením Národního výboru pro
Moravu byl ze sborů četnictva, uniformované a neuniformované státní policie, správní
služby, Národní stráže a Inspektorátu uniformované a neuniformované protektorátní
policie na Moravě vytvořen úřad nazvaný „Národní bezpečnostní stráž pro Moravu
v Brně“ (jeho vedením byl pověřen Bedřich Pokorný). Tomuto výkonnému
bezpečnostnímu úřadu podléhala Národní bezpečnostní stráž pro Moravu – venkov,
Národní bezpečnostní stráž Brno, Národní bezpečnostní stráž Moravská Ostrava a
Národní bezpečnostní stráž Olomouc. Úřad národní bezpečnostní stráže pro Moravu byl
-
v červenci 1945 zrušen a jeho agendu převzalo nově vzniklé Zemské velitelství SNB
v Brně.14
V obvodu každého krajského soudu začalo v říjnu 1945 fungovat oblastní velitelství
SNB15, které mělo tutéž organizační strukturu jako velitelství zemské.Oblastní
velitelství byla podřízena příslušnému ZV SNB a jeho prostřednictvím zemským
národním výborům. Oblastní velitele však jmenoval hlavní velitel SNB. Do působnosti
Zemského velitelství v Praze spadalo 17 oblastních velitelství, do obvodu ZV v Brně 5
oblastních velitelství a do působnosti expozitury v Ostravě 2 oblastní velitelství.
Oblastní velitel byl představeným velitelem okresním velitelstvím a skrze tyto i
velitelstvím stanic SNB v jejich obvodu. Stanice SNB pak byly nejnižším článkem
organizace Sboru. Kromě těchto útvarů byly v r. 1946 zřizovány také silniční kontrolní
stanice16, pasové kontrolní stanice17, eskortní stanice, pohotovostní stanice, pohraniční
stanice SNB a na omezenou dobu kontrolní oddíly SNB, které měly zabránit převážení
zcizeného majetku z pohraničí18. V pohraničním území působila také ještě Finanční
stráž řízená ministerstvem financí19.
14 In: Informační a orientační pomůcka po archivech a archivním materiálu bezpečnostní povahy
v Jihomoravském kraji, Brno 1963 (vyd. pro služební potřebu archivního oddělení KS MV).
15 Výnos HV SNB č. Ia-8171/1945-V/6 z 20.9.1945 ( A MV Praha, f. 304, kart. 48,i.č.8)
Pro sjednocení názvů útvarů u Sboru se počínaje dnem 15.10.1945 velitelství SNB s místní působností
úřadů národní bezpečnosti, popř. referátů národní bezpečnosti v Plzni, Liberci, Brně, Moravské Ostravě
stávají oblastními velitelstvími a místní velitelství SNB vykonávající službu v obvodu místní působnosti
referátů národní bezpečnosti ONV (OSK) okresními velitelstvími. Místní velitelství SNB ve Svitavách a
Břeclavi se stávají stanicemi SNB. Organizace místního velitelství v Praze pak měla být upravena zvl.
rozkazem. Výše uvedené útvary byly označeny římskou I, ostatní stejnojmenné útvary v těchto místech
římskou II.
16 Výnos HV SNB č. I-1180/1946-Va/3 z 31.1.1946 ( A MV Praha, f. 304, kart. 53, i.č.21)
SKS podléhaly jako výkonné bezpečnostní orgány představitelům veřejné správy (ZNV, ONV, popř.
OSK) a ve výkonu služby se tedy řídily pokyny ONV (OSK), v jehož sídle byly zřízeny. Jinak to byly
samostatné útvary podřízené přímo oblastnímu velitelství SNB. Obvody SKS se proto kryly s obvody
oblastních velitelství. Interní agenda SKS se řídila předpisy pro stanice SNB, nimiž měly též
spolupracovat. SKS byly pověřeny hlídkováním v přikázaném služebním obvodu a dozorem nad
dodržováním předpisů dopravního silničního řádu. Jejich pozornost byla v první řadě obrácena k hlavním
silničním tahům a k okresním silnicím. Hlídky SKS byly povinny v případě nehody poskytnout první
pomoc a zajistit dopravu zraněných. Jejich úkolem bylo také provádění technických kontrol motorových
vozidel.
17 Výnos MV č. 8090-VII/3-46 z 21.6.1946 (A MV Kanice, f. A 17, i.č. 96)
Pasové kontrolní stanice byly zřízeny na železničních stanicích a u každé silnice používané k dálkové
dopravě přes státní hranici. Byly vlastně přizpůsobeny celní službě. Také jejich agenda se řídila předpisy
pro stanice SNB (založení staniční služební knihy, kam se zapisovaly všechny osoby, které překročily
hranice, počet kontrolovaných motorových vozidel a vlaků). Zvláštní poznatky z hlediska politického
zpravodajství pak byli příslušníci povinni hlásit místně příslušnému okresnímu národnímu výboru
(kterému prostřednictvím okresního velitelství SNB podléhaly) a v opise zaslat oddělení Z-VII.
Ministerstva vnitra.
18 Výnos ZV SNB v Praze č.j. I-77637/1945 z 15.12.1945 (A MV Kanice, f. A 17, i.č. 83)
Po dohodě s veliteli příslušných vojenských oblastí byly ke kontrolním oddílům SNB přidělení i
příslušníci armády ke kontrole vojáků. KO operovaly i na důležitých železničních stanicích, kde
prověřovaly zavazadla posílaná dráhou, avšak jen před nástupem cestujících do vlaku, pak odpovědnost
přebírala železniční správa (na železnici působily především železniční strážní oddíly, které spadaly pod
ministerstvo dopravy).
19 Přeskupením československé armády z pohotovostního postavení do mírové organizace přebírají část
úkolů spojenou se zabezpečením pohraničního území (ZPÚ) jednotky SNB, které zajišťují svými stálými
stanicemi (pohraniční stanice SNB, okresní, oblastní a zemská velitelství SNB) pohraničí v druhém sledu.
V prvním sledu pak působili finančníci, kteří uzavírali hraniční přechody, hlídkovali a vedle svých úkolů
pro potřebu finanční správy měli i úkoly zpravodajské. Finanční správa byla seskupena v pohraničním
celním pásmu do oddělení FS. Několik oddělení tvořilo inspektorát a několik inspektorátů vrchní
-
Až do vydání zákona o bezpečnosti stojí vedle sebe v Čechách a na Moravě (na
Slovensku byly jisté odlišnosti, které po vydání zákona o národní bezpečnosti měly
zmizet) tři bezpečnostní složky: složka pořádková uniformovaná, neuniformovaná
státně bezpečnostní20 a kriminální21. Všechny tři složky dosud stály právně samostatně
vedle sebe, měly tedy po vertikální linii vybudovaný samostatný aparát, ale de facto
vzhledem k připravované zákonné úpravě se organizačně přizpůsobovaly a chystaly ke
splynutí.
Bezprostřední řízení celé bezpečnostní služby a dohled nad jejím výkonem však
náležely na základě již zmíněného Ústavního dekretu prezidenta republiky č. 18 z r.
1944 a vládního nařízení č.4/1945 Sb. správním úřadům národní bezpečnosti, které
spadaly do kompetence politické správy národních výborů všech stupňů (kromě
inspektorát FS. Tyto výkonné úřady FS podléhaly v I. stolici zemskému finančnímu ředitelství, v druhé
ministerstvu financí. První sled pohraničního pásma chránily také pohotovostní pluky NB (od 4.9.1946
přejmenované na pohraniční pluky SNB) a výcviková střediska, jenž hlídkováním udržovaly spojení mezi
stanovišti FS a stálými útvary SNB, zhušťovaly sestavu oddělení FS a zajišťovaly asistenci oddělením FS
a stálým útvarům SNB. Třetí sled pak zabezpečovala armáda, jejíž jednotky poskytovaly asistenci podle
požadavků SNB a FS, hlídkovaly podle návrhu velitele pohotovostního pluku SNB a spolupracovaly
podle potřeby při kontrole vojenských osob a příslušníků spojeneckých armád na pohraničních
přechodech. V období míru bylo zajišťováním pohraničního území pověřeno ve všech instancích MV
(SNB) úzce spolupracující s příslušnými orgány finanční a vojenské správy. Prováděcím orgánem
koordinace všech složek pak byl velitel praporu NB pracující v dohodě s velitelstvím divize, vrchním
inspektorátem FS a oblastním velitelem SNB. V praxi však součinnost mezi jednotlivými útvary příliš
nefungovala. Na mnoha místech nedošlo ani k vzájemným poradám FS, SNB a NB a někde ani
k nutnému společenskému aktu představení se navzájem. Také systém výkonu služby ( tzv. třetinkový) byl
neefektivní, o nedodržování služebních předpisů nemluvě, což vedlo podle tehdejších představ ke značné
prostupnosti státní hranice a ke zmatkům a nekoordinovanosti při ZPÚ. Tento stav v podstatě vyřešil až
2.12.1948 (tedy již plně v režii komunistů) přijatý zákon č.275 (Sb.zákonů a nař. 1948) přenášející
působnost FS v celém pohraničním pásmu na SNB. V dubnu 1949 byl pak zpracován návrh na
reorganizaci Pohraniční stráže SNB (od listopadu 1949 přejmenované na Pohraniční stráž při MV), která
vznikla sloučením pohraničních útvarů SNB a části prověřených příslušníků sboru Finanční stráže (in:
Historie MV a SNB v základních datech, str. 29). Z dubna 1949 pochází také dohoda MV a MNO o
doplnění PS 500 vojáky prezenční služby ihned a dalšími 4 tisíci vojáky, kteří po půlročním vojenském
výcviku nastoupí 1.10.1949 do škol SNB.
20 Organizace, dislokace, úkoly a působnost StB viz výnos předsedy ZOB v Praze č. 1 dův.1945
z 14.8.1945 (in: A MV Praha, f. 304, kart.47,i.č.1) o zásadách vnitřní národní bezpečnosti . Organizace
StB byla analogická k organizaci pořádkové služby. Zemská ústředna StB byla zřízena u zemského
velitelství SNB a jemu podřízena, oblastní ústředna StB u každého oblastního velitelství SNB, jemuž
podléhala, okresní úřadovna StB byla zase podřízena okresnímu velitelství SNB. Podle výnosu ZV SNB
v Brně č.II-708 taj.zprav./46 z 27.10.1946 (in: A MV Praha,f. 304, kart. 54, i.č.2) o místní a věcné
působnosti státně bezpečnostní služby a spolupráce se SNB (zřejmě míněno v SNB – I.K.), který
reprodukoval nařízení ministra vnitra z 15.10.1946, byly stanoveny úřady a orgány vykonávající státně
bezpečnostní službu: ministerstvo vnitra , odbor „Z“, zemské úřadovny StB, oblastní úřadovny StB,
pobočky oblastních úřadoven StB, okresní velitelství SNB s pověřencem pro věci státní bezpečnosti
služebně podřízeným okresnímu veliteli (mimo OV SNB Olomouc-město a Jihlava-město, kde státně
bezpečnostní službu vykonávaly místně příslušné úřadovny StB).Nejnižším článkem státně bezpečnostní
služby byly stanice SNB.
K dalšímu vývoji státní bezpečnosti viz práce zaměřené na její činnost např.: Karel KAPLAN -
Nebezpečná bezpečnost, státní bezpečnost 1948-1956, Brno 1999; Jan FROLÍK – Nástin organizačního
vývoje státobezpečnostních složek SNB v letech 1948-1969, in: SAP,č.2,r.1991,str.447-508; František
KOUDELKA – Státní bezpečnost 1954-1968, (Základní údaje), Sešity ÚSD AV ČR sv.13, Praha 1993
21 Výnos předsedy ZOB v Praze č.1 dův.1945 z 14.8.1945 (A MV Praha, f. 304, kart. 47, i.č. 1).
Organizace kriminální služby měla téměř tutéž strukturu jako složka pořádková. Zemská kriminální
úřadovna byla zřízena v sídle ZNV u ZOB. Příslušely jí hlavně personální věci zaměstnanců zemské
kriminální služby, věci hospodářské a provádění kontroly služby oblastních a okresních kriminálních
úřadoven ve svém obvodu. Za tím účelem mohla požadovat zprávy všeho druhu a dávat příkazy ve
výkonu služby, pokud neodporovaly nařízením ministra vnitra. V obvodu krajského soudu byla zřízena
-
místních). Zemský národní výbor (podřízen ministerstvu vnitra – tedy ne tak zcela
nezávislý) přebírající pravomoci zemského zastupitelstva, zemského úřadu a zemského
prezidenta byl řídícím orgánem pro vnitřní národní bezpečnost v příslušné zemi. Za
účelem provádění úkolů zemské bezpečnosti byl v rámci ZNV zřízen Zemský odbor
bezpečnosti22, jemuž náleželo rozhodování o zásadních otázkách vnitřní bezpečnosti
v zemi, vydávání rozkazů a směrnic pro výkon služby, věci organizační a personální.
Analogicky totéž platilo i pro nižší instanci. Každý okresní velitel podléhal ONV
prostřednictvím bezpečnostní komise ONV. Předseda komise pak byl bezpečnostním
referentem a vedl tzv. bezpečnostní referát na ONV (takto nazývány od ledna 1946).
Jako správní úřady národní bezpečnosti nastoupily tedy ONV (OSK23) na místo
politických úřadů první stolice (býv. okresních úřadů) a převzaly též agendu zaniklých
okresních zastupitelstev a okresních hejtmanů. Jedině místní národní výbory (MSK),
které vznikly v každé obci, nebyly představeným úřadem Sboru národní bezpečnosti,
jelikož neměly pravomoci správních úřadů národní bezpečnosti. Výjimku tvořily MNV
měst24, jež měla ředitelství národní bezpečnosti25 podléhající MNV města, v němž byla
zřízena, v Praze a ostatních statutárních městech pak ÚNV. Správní orgány národní
bezpečnosti (národní výbory) měly právo ukládat příslušným velitelstvím SNB úkoly a
dohlížet na jejich výkon, avšak nemohly již zasahovat přímo do jejich provádění po
stránce odborné a technické. Také personální záležitosti Sboru stály mimo kompetence
národních výborů. Za účasti národních výborů nesměly být řešeny ani utajované úkoly
politického zpravodajství a státní bezpečnosti. Teprve po skončení akce mohla být
podána předsedovi a bezpečnostnímu referentovi příslušného národního výboru zpráva.
Významným momentem a nesporným úspěchem komunistů při upevňování jejich
mocenských pozic bylo přijetí nového zákona o národní bezpečnosti 11. července
194726. Spolu s vládním nařízením27 z 19.12.1947 upravoval působnost správních úřadů
oblastní kriminální úřadovna podřízená oblastnímu velitelství SNB a tvořící jeho součást k zajištění úzké
součinnosti. Jejím úkolem bylo provádět službu identifikační a kriminálně technickou, vyšetřovat zvláště
těžké trestné činy (vraždy, zabití, žhářství, větší dopravní nehody), vést evidenci zločinců, trestních činů a
všeobecnou kartotéku osob. V sídle každého ONV u okresního velitelství SNB, jemuž ve výkonu služby
podléhala, byla zřízena okresní kriminální úřadovna, která vedla kartotéky osob a prováděla vyšetřování
vážnějších trestních činů.
22 Výnos předsedy ZNV č. 1444/1945-ZOB z 20.10.1945 o zřízení ZOB (in: výnos ZV SNB v Praze č.j. I-
67381/45 – zvláštní příloha k dennímu rozkazu č.118/45; ( A MV Kanice, f. A 14, i.č. 135)
23 Okresní správní komise, popř. místní správní komise byly dočasně jmenovány v těch okresech či
obcích, kde pro převážnou většinu tzv. státně nespolehlivého obyvatelstva nemohl být ustaven národní
výbor.
24 Podle vládního nařízení č. 44/1945 Sb. Ze 7.8.1945, kterým se měnilo a doplňovalo vládní nařízení č.
4/1945 Sb. z 5.5.1945 ve městech, která podle svých zřízení měla dosud pravomoci okresních úřadů,
začaly po jejich zániku působit místní národní výbory s působnosti stejnou jako okresní národní výbory a
stejně tak podléhaly ZNV. Tyto MNV převzaly taktéž agendu městských zastupitelstev.
K problematice národních výborů více viz: ČECHOVÁ Gabriela – Vývoj organizace a působnosti
národních výborů v českých zemích v letech 1945-1960, in: AČ, r. 1962, str.129-147.
25 Výnos MV č. 3710-7/1-13-46-Va/2 z 28.1.1946 (A MV Praha, f. 304, kart. 80, i.č.3)
Úřady národní bezpečnosti v Praze, Plzni, Českých Budějovicích, Kladně, Hradci Králové, Náchodě,
Brně, Olomouci, Jihlavě a Moravské Ostravě se až do dalších úprav měly nazývat „Ředitelství národní
bezpečnosti“
26 Zákon č. 149/1947 Sb. (Sbírka zákonů a nařízení z.r. 1947)
27 Vládní nařízení č. 229/1947 Sb. (tamtéž)
Zásady organizace Sboru měl podle nového zákona vymezit ministr vnitra. Stalo se tak jeho výnosem č. B
7400/41-1/3-48-III/2 z 1.3.1948 (A MV Kanice, f. A 14, i.č. 619, vyšel i ve Věstníku SNB, roč.
IV.,r.1948, str. 43)
V těchto zásadách se již mluví o krajských velitelství SNB, jež měla být zřízena v obvodech krajských
soudů, tedy místo stávajících oblastních velitelství SNB, v podstatě měla nastoupit na místo
-
národní bezpečnosti v jednotlivých stolicích a vymezoval úkoly Sboru národní
bezpečnosti. Zákon pokračoval v zásadě dvojí podřízenosti bezpečnostních složek, a to
k vyšším článkům Sboru národní bezpečnosti a k příslušným národním výborům. Pro
věci národní bezpečnosti byly při ONV a MNV vykonávajících působnost ONV zřízeny
úřadovny národní bezpečnosti. Důležitost přijatého zákona spočívala především v tom,
že legislativně zakotvil existenci a působnost nových bezpečnostních orgánů i
pravomoci národních výborů jako správních orgánů národní bezpečnosti. Podstatná
změna nastala pouze v tom, že i sbor „Národná bezpečnosť“ vytvořený na Slovensku se
stal součástí SNB. Vojensky organizovaný Sbor byl jednotný a podléhal ve všech svých
složkách jednotnému velení. V čele SNB byl i nadále hlavní velitel, kterého jmenoval a
odvolával prezident republiky a který řídil k 1. 12. 1947 na ministerstvu vnitra zřízené
hlavní velitelství SNB28. Byl-li hlavním velitelem Čech, jeho zástupcem měl být Slovák
a naopak. Hlavnímu veliteli byla podřízena přímo zemská velitelství SNB v Praze,
v Brně (v jeho rámci zůstala také expozitura v Ostravě) a Zemské velitelství SNB
v Bratislavě. Zemského velitele instalovala vláda na návrh ministra vnitra.
Představeným úřadem zemského velitelství byl zemský národní výbor, na Slovensku
Pověřenectvo vnitra. Nižšími články pořádkové služby byla oblastní, okresní a místní
velitelství a velitelství stanic SNB. Sbor se opět skládal ze tří složek: pořádkové,
kriminální a státně bezpečnostní, které po odborné stránce však ještě vůči sobě působily
samostatně. Úkolem kriminální služby bylo šetření trestních činů soudních (mimo
trestních činů státně bezpečnostní povahy). Řízena byla Kriminální ústřednou29, která
měla vypracovávat zásady pro výkon kriminální služby, vést ústřední evidenci, řídit
identifikační a kriminálně technickou službu. V rámci zemských velitelství fungovaly
zemské kriminální úřadovny. Další uspořádání kriminální složky pak bylo obdobné jako
organizační struktura Sboru, takže nižšími články kriminální služby byly oblastní a
okresní kriminální úřadovny. Obdobně byla organizována i složka státně bezpečnostní,
jejímž nejvyšším výkonným orgánem byla Ústředna státní bezpečnosti30. V rámci
zemských velitelství působily zemské úřadovny StB. Nižšími články pak byly oblastní a
ve vybraných okresech okresní úřadovny StB31. Organizaci a výkon zpravodajské
služby měla upravit vláda svým usnesením později ( nejdéle do konce r. 1947). V tomto
období byla ještě rozlišována státně bezpečnostní a zpravodajská služba. Státně
bezpečnostní služba byla ve vztahu ke zpravodajské službě jakousi výkonnou složkou.
Podle tehdejších norem nastoupila pravomoc StB v okamžiku, kdy protistátní činnost
mohla být zahrnuta pod jakýkoliv trestně právní předpis. Do zřízení Ústředny StB 1. 12.
1947 (její činnost byla zahájena dnem 1.1.194832) byl centrálním orgánem zpravodajské
i StB složky již zmíněný odbor „Z“ na ministerstvu vnitra. Zatímco v Čechách byly
v nižších útvarech obě složky odděleny, na Slovensku existovaly společně33. Pro lepší
prvorepublikových četnických oddělení, oddělení kriminální a státně bezpečnostní zase na místo tzv.
četnických pátracích stanic. Představeným úřadem krajských velitelství měl být zemský národní výbor.
Tento výnos však nevymezuje začátek platnosti Zásad, takže zřejmě nebyly nikde do vydání nového
zákona o národní bezpečnosti uskutečněny.
28 Výnos MV č. III/2-1920/194-10/12-47 z 10.12.1947 (in: Věstník MV,r. 1948,str.22)
Vedením HV SNB byl znovu pověřen teď již plk. Oldřich Kryštof.
29 Tamtéž
Vedením Kriminální ústředny byl pověřen JUDr. Josef Görner.
30 Tamtéž
Vedením Ústředny StB byl pověřen vrch. odb. rada JUDr. Jan Hora.
31 In: Přehled dějin SNB, str. 54
32 Viz výnos přednosty Ústředny StB č.j. Ústb-9/taj.-48 ze 14.1.1948 (A MV Praha, f. 304, k. 60, i.č. 2)
33 Návrh organizace MV č.j. VB 00237/O1-1965 nedat., nesign. (in: Archiv MV Kanice, H 1-4, i.č.756)

bylo do Sboru přičleněno bezpečnostní letectvo35 , jehož vnitřní organizace a vztah
k Sboru měl být upraven směrnicemi MV po dohodě s ministerstvem národní obrany.
K tomu však do února 1948 nedošlo.
Organizační strukturu velitelství na nižší úrovni než je zemské se vzhledem k velké
torzovitosti archivních materiálů zatím nepodařilo dohledat. Není ani jasné, zda byla
pevně určena z ústředí nebo zda zde měli zemští příp. oblastní velitelé určité pravomoci
a strukturu či systemizaci svých podřízených velitelství přizpůsobovali regionální
situaci.
Obsahové zaměření činnosti (výkonu) bezpečnostního aparátu bylo samozřejmě
dáno politickým a společenským vývojem v Československu. V prvním poválečném
období byla hlavní pozornost upřena k pohraničnímu území. Po osvobození zde (a nejen
zde) bylo třeba obnovit právní řád, klid a pořádek. Nové úkoly pro SNB vyvstaly také
v souvislosti s odsunem Němců a Maďarů a následným osídlováním pohraničí novými
přistěhovalci. Rozsáhlejší charakter měly i akce související s odhalováním a
vyšetřováním členů nacistických a fašistických organizací či jejich sympatizantů.
Šetření činnosti těchto osob a jejich chování v době nesvobody se zúčastňovali i
příslušníci nejnižších článků Sboru, tedy velitelství stanic SNB. Výsledky svého šetření
v terénu pak předávali prostřednictvím okresních velitelství orgánům státní bezpečnosti.
Mimořádnou pozornost věnovali příslušníci nových bezpečnostních složek jak
západním zpravodajským organizacím tak také (díky převaze komunistů ve vedení
bezpečnostního aparátu) tzv. politickým nepřátelům domácím, zejména stoupencům
národně socialistické a lidové strany a zakázané strany agrární. Vážnou trestnou činností
v této době, kdy byla ohrožena výživa a zásobování obyvatelstva, byl tzv. „černý obchod
a jiné pletichy“, jehož potírání vyžadovalo taktéž nemalého úsilí. Dalším úkolem
bezpečnostních složek byla ochrana podle dekretů prezidenta republiky36 znárodněných
dolů, některých průmyslových podniků, bank a pojišťoven. Již 29.října 1945 vydalo
ministerstvo vnitra pokyny ke zpravodajské ochraně znárodněných podniků37. Po
schválení zákona o dvouletém hospodářském plánu 25. října 1946 vyvstaly pro Sbor
další úkoly směřující k ochraně národního majetku a dvouletého plánu. Na podzim roku
1947 vyvrcholil také boj proti banderovským tlupám, které se podařilo ve spolupráci
s armádou zlikvidovat. Pozornost ministerstva vnitra a potažmo Sboru národní
bezpečnosti upoutávala rovněž situace na vesnici. Zásahy proti tzv. selským jízdám po
vyhlášení „Hradeckého programu“, kterým chtěla komunistický strana posílit své pozice
na venkově, postih při neplnění dodávkových povinností pro zemědělce, sledování
církevních akcí, činnost ostatních politických stran byla někde více někde méně bedlivě
zaznamenávána.V průběhu roku 1947 dochází v Československu ke zvyšování
politického napětí, které reflektovalo změny v mezinárodně politické situaci v důsledku
rozpadu protifašistické koalice velmocí a následného rozdělení světa na dva politické
tábory.
34 tamtéž
35 Vyhláškou MV č. 4169/1947-Va/5 z 12.12.1947 (in: Historie MV a SNB v základních datech, Praha
1978, str. 20) byla provedena změna názvu „Letectva Sboru národní bezpečnosti“ na „Bezpečnostní
letectvo“. Letectvo ve Sboru národní bezpečnosti bylo zřízeno vyhláškou MV č.81/1946-Va/5 ze dne
25.3.1946 (in: Historie MV a SNB v základních datech, str. 14) a navazovalo na četnické letecké hlídky
z období I. republiky. V čele letectva stálo velitelství letectva, které tvořilo oddělení ministerstva vnitra.
Velitelství letectva byly podřízeny letecké oddíly a letecké hlídky. Správní úřady národní bezpečnosti se
pak mohly dožadovat služeb letectva prostřednictvím MV.
36 Dekrety prezidenta republiky č. 100-103/1945 Sb.
37 In: Přehled dějin SNB,str. 57
-

(1948-1950)
Jak již bylo zmíněno, komunistická strana si vybudovala v resortu ministerstva
vnitra rozhodující pozici již před únorem roku 1948. Kromě komunistického vedení
resortu bylo např. ze 17 oblastních velitelů v Čechách 12 komunistů. Dále bylo do
Sboru přijato asi 12 tisíc nových příslušníků z řad partyzánů, jejichž většina byla členy
KSČ. Také 6 – 8 tisíc z 25 tisíc přijatých bývalých četníků a policistů mělo legitimaci
komunistické strany38.
Po převzetí veškeré moci komunisty v únoru 1948 došlo samozřejmě také
k reorganizaci nejen veřejné (státní) správy a tím i ministerstva vnitra ale i Sboru
národní bezpečnosti. Snahy o co nejrychlejší přizpůsobení bezpečnostního aparátu nové
politické situaci vyústily v přijetí nového zákona č. 286/1948 Sb. o národní bezpečnosti
již v prosinci 1948 spolu se zákonem č. 280/1948 Sb. o krajském zřízení. V Čechách, na
Moravě a ve Slezsku vzniklo tedy 13 krajů, které měly být řízeny krajskými národními
výbory39. Zemské národní výbory tedy zanikly, což se pochopitelně odrazilo také v nové
organizaci Sboru. Pro obstarávání úkolů národní bezpečnosti byla v rámci
bezpečnostních referátů krajských národních výborů40 zřízena krajská velitelství národní
bezpečnosti, jejichž organizaci, činnost a kompetence stanovilo ministerstvo vnitra
svým výnosem z 20.12.194841. V zásadě převzala krajská velitelství agendu
dosavadních oblastních velitelství a kromě toho na ně přešla i část činností zemských
velitelství (expozitur) SNB. Zbylá agenda zemských velitelství se dostala do
kompetence ministerstva vnitra. Krajský velitel byl jmenován ministrem vnitra a byl
podřízen jak jemu tak bezpečnostnímu referentovi krajského národního výboru. Mezi
jeho pravomoci patřil výcvik, kázeň a osobní věci příslušníků Sboru, a hospodářsko
právní a účetní agenda. Bezpečnostnímu referentovi pak příslušelo především politické
řízení, obecně právní předpisy a všeobecný dohled nad výkonem Sboru národní
bezpečnosti. Podle nového zákona o národní bezpečnosti pak SNB nadále zůstal
výkonným orgánem ministerstva vnitra, krajských a okresních národních výborů „při
ochraně lidově demokratického zřízení, střežení státních hranic, zajištění bezpečnosti
osob a majetku a udržování veřejného pořádku“. V listopadu 1948 však došlo na
ministerstvu vnitra k důslednému rozdělení řízení státní správy (národních výborů) a
řízení bezpečnostního aparátu. Vznikly dvě na sobě zcela nezávislé skupiny – skupina I.
Bezpečnost a skupina II. Vnitřní správa-, které spojovalo pouze jednotné ministerstvo.
38Jaromír PROCHÁZKA: Poválečné Československo 1945-1989. Praha 1991, str. 23
39 Do této doby měly právní normy týkající se výkonu správy u národních výborů většinou jen prozatímní
charakter, s tím, že vládním nařízením č. 4/1945 Sb. byly národní výbory definovány jako orgány
zastupitelské i jako orgány veřejné správy. Slučovaly tedy v sobě obě koleje – státní správu i samosprávu.
Upevnění pozice národních výborů v systému státního zřízení nastalo až přijetím Ústavy 9. května, ve
které jsou již národní výbory definovány jako nositelé a vykonavatelé státní moci v obcích, okresech a
krajích (in: Vladimír ŠTROBLÍK: Vývoj místních a městských národních výborů na území
československé republiky (1945-1990). AČ, č. 2, r. 2001, str. 73-90)
40 Činnost bezpečnostního referátu KNV pak upravovalo vládní nařízení č. 301 z 28.12.1948 o
bezpečnostních referátech KNV (in: A MV Praha,f. 304, kart. 51, i.č. 16). Agendu národní bezpečnosti
vedli bezpečnostní referenti až do roku 1953, pak bezpečnostní referáty zanikly.
41Č.j. 22 dův./48-BP/6; výnos MV č. 45-dův./48-BP/6 z 30.12.1948 rušil ty organizační útvary Sboru,
které nebyly v souladu s novým uspořádáním, a to až do úrovně kraje, pro nižší útvary byly stanoveny
přechodné formy (na tyto výnosy se odvolávají organizační směrnice pro okresní velitelství NB-viz dále).
Hlavní zásady organizace a činnosti KV NB (pravomoci krajského velitele a bezpečnostního referenta
KNV – I.K.) stanovilo ministerstvo vnitra svým výnosem č. 1920/3-4/1-49-BP/7 ze 4.1.1949 (in: A MV
Kanice, f. A 12, i.č. 96)
-
Jistá pravomoc národních výborů zůstala zachována, avšak vztahy mezi Sborem a
národními výbory se dále vyvíjely na nových zásadách. Současně došlo ke změnám v
obsahu práce národních výborů. Zejména úsek správních agend (záležitosti pasové,
cizinecké, shromažďovací, spolkové, tiskové, ohlašovací, v průběhu dalších let přibyly
další např. dopravní agenda) byl převeden na bezpečnostní složky. Tyto činnosti pak
vykonávala u krajských velitelství národní bezpečnosti 5. oddělení42, u okresních
velitelství III. oddělení43.
K zajištění pohotovosti a „úderné síly“ krajského velitelství NB i ke školským a
výcvikovým účelům byly v polovině roku 1949 v obvodech krajských velitelství zřízeny
jeden nebo více pohotovostních oddílů KV NB. Pohotovostní oddíly měly tvořit jakousi
zálohu krajského velitelství pro zásah při mimořádných událostech a opatřeních.
V době, kdy nebyly nasazeny při konkrétních akcích sloužily jako škola pro výcvik
členů Sboru příslušného kraje. Zřízeny byly zpravidla v sídle krajského velitelství,
výjimečně u okresního velitelství národní bezpečnosti. V čele pohotovostního oddílu
stál velitel, který byl jmenován krajským velitelem a jemu přímo podřízen.
Ve znění zákona č. 280/1948 Sb. o krajském zřízení byla s určitým zdržením
provedena v Československu nová organizace okresů44 . Území dosavadních okresů se
tedy přizpůsobila novým krajským hranicím, některé okresy byly zřízeny nově, některé
přejmenovány a některé zrušeny. V 1. polovině března pak byla vydána ministerstvem
vnitra pouze prozatímní směrnice45 pro zřízení nových okresních velitelství národní
bezpečnosti vycházející již ze zásad platných pro krajská velitelství NB i ze zásad
obsažených v osnově zákona o okresním zřízení. Stále zde však platila zásada řízení
okresních velitelství okresními národními výbory prostřednictvím jejich bezpečnostních
referátů. Uvedená směrnice ale v zásadě rušila dvojkolejnost organizace národní
bezpečnosti ve městech, kde dosud fungovaly ústřední národní výbory, ty měly být
v blízké budoucnosti zrušeny46. Než se tak stalo, měl se bezpečnostní referát ONV a
ÚNV v takovém místě spojit a v jeho rámci bylo zřízeno okresní velitelství pro obvod
celého ONV, tedy i včetně města s ÚNV (to však neplatilo pro Prahu, zde se organizace
národní bezpečnosti měla řídit zvláštním zákonem).
22. března 1949 byly ministerstvem vnitra konečně vydány zásady47 pro
působnost a organizaci okresních velitelství národní bezpečnosti, organizační zásady pro
42 Materiál MV, nedat., nesign. (in: A MV Praha, f. 304, kart. 48, i.č. 3)
43 Výnos MV č. 231/22-3-BP/8 z 27.4.1949 (in: A MV Praha, f. 304, kart. 48, i.č. 9)
44 Na základě vládního nařízení č. 3/1949 Sb.z 18.1.1949
45 K dispozici jsem měla pouze nedat.,nesign.směrnice bez č.j., zřejmě vzniklé před 15. březnem 1949 (in:
A MV Praha, f. 304, kart. 48, i.č. 9). Další písemnosti se pak odvolávají na výnos MV č. 1916/7-10/3-49-
BP/7 z 22.3.1949 vyd.společně s již vypracovanými zásadami pro činnost okresních velitelství NB- viz
dále.
46 Podle zák. č. 142/1949 Sb. byl v krajských městech a Opavě z území města a příslušného okresu
vytvořen jediný okres spravovaný jednotným národním výborem, který vykonával jak funkci okresního,
tak i místního národního výboru příslušného města. V městě Brně a Bratislavě byly zřízeny ústřední
národní výbory s pravomocemi ONV a MNV, v jednotlivých částech města pak obvodní rady jako
výkonné složky ÚNV. V hlavním městě Praze vykonával od 1.dubna 1949 podle zák. č. 76/1949
Sb.působnost národních výborů všech stupňů jednak opět ústřední národní výbor na celém území Prahy a
jednak obvodní národní výbory v 16 městských obvodech. Jednotné národní výbory a ústřední národní
výbory v Brně a Bratislavě byly podřízeny KNV. Krajské národní výbory a ÚNV hl.m.Prahy byly
podřízeny přímo vládě, tedy v jednotlivých oborech příslušným ministrům. Jednotné národní výbory pak
byly v roce 1954 zrušeny a v krajských městech (i v Brně) byly vytvořeny městské národní výbory pro
území města a samostatné okresní národní výbory pro venkovský okres. V Praze a Bratislavě se zatím
organizace národních výborů nezměnila (in: Gabriela ČECHOVÁ – Vývoj organizace a působnosti
národních výborů v českých zemích v letech 1945-1960, AČ, r.1962, str. 136 a 142, viz také: Národní
výbory 1941 – 1948. Sborník dokumentů, Praha 1981)
-
stanice SNB a působnost velitelství oddílu státní bezpečnosti a oddílů státní bezpečnosti. Tato směrnice tedy
definitivně rušila (dnem 31.března 1949) okresní (místní) velitelství SNB a okresní kriminální úřadovny. V čele
okresního velitelství stál okresní velitel NB. Jeho poměr k bezpečnostnímu referentovi ONV byl dán § 5 prozatímní
směrnice, ze kterého vyplývá, že bezpečnostnímu referentovi příslušelo především politické řízení a všeobecný
dohled při provádění úkolů národní bezpečnosti. Zástupcem okresního velitele pak byl důstojník pro politickou a
osvětovou výchovu. K obstarávání spisové agendy měl velitel pomocný úřad. Dále bylo okresní velitelství NB
rozděleno na oddělení I., které řídilo výkon pořádkové bezpečnosti a realizovalo ty úkoly, které nepříslušely
kriminální službě, toto oddělení tedy udržovalo veřejnou bezpečnost, pořádek a „mravnost“, pečovalo o bezpečnost
silniční dopravy i vodních cest, spravovalo a střežilo věznice Sboru apod. Oddělení II. řídilo a usměrňovalo odborný
výkon kriminální služby, což zahrnovalo pátrání, vyšetřování a stíhání jednotlivých trestních činů kriminální
povahy, zejména těch, na něž stanice SNB nestačily a kde se jevila potřeba vyšetřovat je přímo okresním
velitelstvím. Dále toto oddělení vedlo pátrací služby v okrese, kriminální evidenci, kriminální statistiku a prováděla
identifikační a kriminálně technickou službu. Přebrala tedy agendu zrušených oblastních a kriminálních úřadoven
(kriminální agendu vedlo také IV. oddělení krajského velitelství NB a bývalá Kriminální ústředna se stala
4.sektorem Velitelství VB48, vzniklého v listopadu 1949 ze zrušeného odboru BC na ministerstvu vnitra49 .
Oddělení III. pak provádělo správní službu národní bezpečnosti, tedy ty úkoly, které dosud obstarávaly referáty
(předtím úřadovny) národní bezpečnosti v rámci bezpečnostních referátů ONV (ÚNV) a o kterých jsem se již
zmínila.
Současně se rušily pobočky bývalých oblastních úřadoven státní bezpečnosti a jejich působnost se přenesla
na velitelství oddílů státní bezpečnosti. Kromě velitelství oddílů státní bezpečnosti, která prováděla jak preventivní
tak represivní činnost, byly zřizovány také oddíly státní bezpečnosti, jež vykonávaly úkoly zahrnující tzv. prevenci a
které taktéž byly řízeny přímo krajskými velitelstvími státní bezpečnosti. Velitelství oddílů státní bezpečnosti a
oddíly státní bezpečnosti měly být ve styku se složkami národní bezpečnosti (krajskými i okresními velitelstvími
NB a stanicemi SNB, pohraniční stráží a útvary bezpečnostního letectva) zásadně prostřednictvím krajského
velitelství státní bezpečnosti.
Nově tedy došlo ke spojení pořádkové a kriminální služby pod jednotné vedení příslušných velitelství
národní bezpečnosti a naopak k vytvoření dvou samostatných složek státní a veřejné bezpečnosti. V souvislosti
s tím se upouští v pojmenování bezpečnostních útvarů od názvu SNB.
Nová směrnice ukládala nové úkoly i stanicím SNB. Stanice měly zařadit do okruhu své činnosti i těsnější
spolupráci se státní bezpečností a využívat též poznatků a informací od „pokrokových a uvědomělých občanů“
svého obvodu. Zařazení zpravodajské činnosti do úkolů stanic přineslo také potřebu jejich nové dislokace. Kromě
snahy o odstranění dosavadní roztříštěnosti stanic, zmenšení jejich počtu a vytvoření nových (na strategických
místech) dobře osobně i technicky vybavených stanice SNB byl hlavní motivací reorganizace především politický
aspekt, tedy vytvoření silných a úderných jednotek pro boj s tzv. třídním nepřítelem. Takové stanice se měly
vytvořit především ve městech se sídlem okresního národního výboru. Zde měla působit zásadně jedna stanice
SNB. Podle rozlehlosti místa a počtu obyvatel bylo možné zřídit několik místních poboček hlavní stanice. Jejich
jediným úkolem bylo usnadnit styk s veřejností a plnit funkci sběrny podání a zpráv.
Zvláštní uspořádání bezpečnostního aparátu v Praze pak bylo na základě zákona č. 76/1949 Sb. z 24.3.1949 o
organizaci správy v hlavním městě Praze určeno vládním nařízením č. 98/1949 Sb. z 5. dubna 1949 o výkonu
veřejné správy v oboru národní bezpečnosti na území hlavního města Prahy a Pražského kraje. Pro toto teritorium
bylo zřízeno krajské velitelství národní bezpečnosti se sídlem v Praze. V jeho čele stál krajský velitel národní
bezpečnosti jmenovaný ministrem vnitra a jemu bezprostředně podřízený. Krajské velitelství národní bezpečnosti
v Praze plnilo úkoly národní bezpečnosti v obvodech Ústředního národního výboru hlavního města Prahy a
krajského národního výboru v Praze. Avšak výkonná služba Sboru národní bezpečnosti je již zcela v kompetenci
krajského velitele národní bezpečnosti v Praze. Pouze v nutných případech si mohl ÚNV s působností KNV a KNV
Pražského kraje vyžádat u krajského velitele výkon této služby. Pro území jednotlivých obvodů hlavního města byla
zřízena obvodní velitelství národní bezpečnosti. Vztah velitelství k obvodním národním výborům pak byl
analogický, obvodní národní výbory s výjimkou výkonné služby Sboru kontrolovaly provádění úkolů národní
47 Výnos MV č.j. B-88 dův./49-BP/6 z 22.3.1949 (in: A MV Praha, f. 304, kart. 48, i.č. 9, též A MV Kanice, f. A 12, i.č. 90)
48 In: A MV Kanice, Inventář k archivnímu fondu KS SNB Ostrava – úvod, Spišské Podhradí 1979, str. 17
49 Výnos MV č. 231/00-9-BP/6 z 14.11.1949 (A MV Kanice,f. A 12, i.č. 155)
Současně bylo z oddělení BL odboru BC vytvořeno Velitelství bezpečnostního letectva při Ministerstvu vnitra podřízené přímo náměstkovi
ministra vnitra pro bezpečnost.
-
bezpečnosti, které jinak náležely do kompetence okresních a místních národních výborů (pravomoci obvodních
národních výborů a obvodních velitelství národní bezpečnosti v Praze tedy byly na úrovni okresů).
Pro úplnou centralizaci státní správy (samospráva byla odbourána již vládním nařízením č. 4/1945 Sb.50) byl
nesmírně důležitý zákon č. 143/1949 Sb. přijatý Národním shromážděním 11.5.1949, který umožňoval vládě měnit
a rušit působnost orgánů státní správy, popř. v odůvodněných případech přímo rušit orgány státní správy.
V důsledku toho pak například mohla vláda svým nařízením č. 232 /1949 Sb. z 25.10.1949 měnit předpisy o
některých referátech krajských národních výborů.
Situace v jednotlivých složkách SNB se po únoru 1948 podstatně různila. Zřejmě to bylo způsobeno jak
rozdílnou politickou situací a stavem organizovanosti příslušníků jednotlivých složek v komunistické straně, tak i
charakterem úkolů, které různé součásti Sboru plnily. Pro Komunistickou stranu Československa bylo po únoru
1948 bezprostředním úkolem především upevnění své moci, což v její dikci znamenalo upevnění moci dělnické
třídy a ochrana „revolučních vymožeností pracujících před podvratnou činností vnitřního i zahraničního nepřítele“.
To vyžadovalo zlikvidovat zbytky mocenských pozic i jednotlivých představitelů jim nepřátelských politických
stran a organizací, popř. jejich sympatizantů, a zabezpečit účinnou ochranu proti narušování budovatelských plánů
KSČ. V praxi to znamenalo odhalení a likvidaci pokusů o „protistátní povstání“, které měly připravovat skupiny lidí
kolem generála Kutlvašra,51 skupina majora Prokeše a Miloslava Jebavého, zatčen a odsouzen k trestu smrti byl také
generál Heliodor Píka52, vězněn byl také dřívější národně socialistický starosta Brna Josef Podsedník53, uvedu-li ty
nejznámější, stranou zájmu bezpečnostních složek a zejména státní bezpečnosti nezůstali ani duchovní. Dalším
symptomem tohoto období bylo zvýšení ilegálních odchodů do zahraničí, což bezpečnostní složky zaměstnávalo
neméně. Boj proti těm, kteří nevěřili komunistickým idejím, tedy všem těm „diverzantům, teroristům, špionům,
agentům zahraničních rozvědek, kolportérům protistátních tiskovin a organizacím zabývajících se protistátní
činností“ byl jednoznačně úkolem československých bezpečnostních složek, zejména pak státní bezpečnosti. Té
taky patřilo primární postavení ve struktuře Sboru54. Jakkoliv si státní bezpečnost přebrala část původních úkolů
veřejné bezpečnosti, zachovala si veřejně bezpečnostní složka Sboru v celé řadě bezpečnostních činností
nezastupitelné postavení. Jednalo se především o zajišťování klidu a pořádku, o řízení dopravy a vyšetřování
dopravních nehod, zajištění ochrany majetku i ochrana státních hranic. Na druhé straně se podílela na úkolech
souvisejících s vyvlastňováním majetku statkářů, živnostníků apod. Veřejně bezpečnostní složka pochopitelně také
odhalovala trestné činy v zásobování, černý obchod a „jiné pletichy“, ale i nedodržování a ohrožování jednotného
hospodářského plánu.
Je nepochybné, že při výstavbě nového „socialistického“ bezpečnostního aparátu se staly určujícím
požadavkem na příslušníky Sboru jejich třídní původ a oddanost věci komunistické strany a dělnické třídy. Těmto
požadavkům byla podřízena kádrová práce ve Sboru národní bezpečnosti. Bezprostředně po únoru 1948 byly z jeho
řad odstraněny zbytky funkcionářů nekomunistických stran a exponentů poražené buržoazie55 ve všech složkách
Sboru a na všech organizačních stupních. Na dovolenou s čekatelným odešlo asi 10-15% tzv. gážistů a 25%
velitelského sboru56. Menší část z nich byla po superarbitračním řízení vzata zpět a zbytek byl v září 1948
propuštěn. Přezkumné řízení u příslušníků SNB bylo nařízeno na zákl. zákona č. 150/1948 Sb. z 9. 5. 1948
ministrem vnitra a probíhalo ještě v roce 194957. Týkalo se všech příslušníků Sboru zařazených služebně v prezidiu
pro bezpečnost a u odboru BA a BC ministerstva vnitra a u bezpečnostního letectva bez ohledu na hodnost, funkci a
50 Toto nařízení upravovalo místní orgány státní moci a správy. Likvidace dvojkolejnosti veřejné správy vedla k položení základů nové
politické moci. Národní výbory se staly prakticky jedinými místními orgány státní moci a správy – nejedná se tedy již o veřejnou správu ale
už jen o státní správu.
51 Více viz např.: Josef SLANINA; Zdeněk VALIŠ: Generál Kutlvašr. Praha 1993
52 Více viz např.: Rostislav VÁHALA: Smrt generála. Praha 1992
53 Jeho paměti vydal Archiv města Brna: Josef PODSEDNÍK: Kronika mého života. Brno 2000
54 K činnosti státní bezpečnosti viz více již zmíněné studie výše uvedených autorů.
55 V souvislosti s tím mohu zmínit např. hlášení (č.j. 1388 taj./1949-II) krajského velitele národní bezpečnosti v Brně z 20.10.1949 o
postupu akce T 43 probíhající od 20.8.1949 za účelem „zatlačování kapitalistických živlů“. Pro tuto akci byla ustanovena skupina 6
příslušníků národní bezpečnosti a 4 příslušníků státní bezpečnosti, která ze seznamu osob nepřátelských „lidově demokratickému zřízení“
vybírala osoby, které byly největšími vykořisťovateli pracujícího lidu (továrníky, advokáty, velkoobchodníky apod.). Tyto zprávy pak
předávala komisi, která rozhodovala o zařazení těchto lidí do táborů nucených prací. Navíc rozhodovala též o tom, kterým úderníkům či
komunistickým funkcionářům měl být přidělen nadměrný byt po „vykořisťovatelích“. O tom, že při této akci neprobíhalo vše jasně a podle
„zákona“ svědčí další část zprávy, kde si krajský velitel ztěžuje na malou informovanost o akci (o akci T 43 věděl za krajský výbor KSČ
jen kádrový tajemník a na krajském národním výboru pouze tajemník a bezpečnostní referent, dobře informován byl též služební lékař!).
Dokonce prý dva dny po schůzce zástupců krajů u ministra vnitra v Praze vysílal zprávu o akci T 43 zahraniční rozhlas (hlášení bylo
vyhotoveno k č.j. ministerstva vnitra 5278 taj./1949-BP 5) – in: A MV Praha, f. 304,kart.55, i.č.15)
56 In: Přehled dějin SNB, str. 70
57 Výnos MV č. B 7584/49-31/1-49-BP/1 z 2.3.1949 (A MV Praha, f. 304,kart. 85, i.č. 13)
-
zařazení, všech důstojníků a úředníků Sboru taktéž bez ohledu na hodnost, funkci a zařazení a všech příslušníků
SNB, tedy důstojníků, úředníků a gážistů, zařazených k výkonu služby u státní bezpečnosti. Totéž se týkalo všech
krajských velitelství i Útvaru 9600 Praha (od listopadu 1949 Velitelství Pohraniční stráže při Ministerstvu vnitra).
Novým jevem bylo též postupné budování základních organizací KSČ ve Sboru národní bezpečnosti.
Souběžně s tím byla dokončena i struktura vyšších stranických orgánů, tzv. stranických vedení, která měla řídit a
kontrolovat stranicko politickou práci v SNB58.
Činnost jednotlivých složek Sboru národní bezpečnosti narážela po únoru 1948 na některé problémy
vyplývající z platnosti předúnorových legislativních norem. Nejen situace ve Sboru, ale i nová politická situace ve
společnosti předpokládala nutnost podstatných změn v právním řádu. V období let 1949 – 1950 byl tento právní řád,
a to samozřejmě v duchu únorového vítězství komunistů, téměř zcela přebudován. Přijetí již zmíněného nového
zákona o národní bezpečnosti předcházelo schválení dvou závažných předloh o postihu protistátní nepřátelské
činnosti. Zákon č. 231/1948 Sb. ze 6.října 1948 – zákon na ochranu lidově demokratického zřízení – umožňoval
nový výklad trestních činů namířených proti lidově demokratickému zřízení, specifikoval trestné činy proti vnější
bezpečnosti republiky a stal se účinným nástrojem proti všem formám a projevům nesouhlasu s tímto zřízením.
V říjnu 1948 byl také přijat zákon o táborech nucených prací, což nepochybně souviselo s činností superarbitračních
komisí, akcí T 43 apod., které měly přispět k tzv. očistě nejen Sboru národní bezpečnosti, ale i celé společnosti.
Zásadní význam pro činnost státního a tím i bezpečnostního aparátu měl nový československý trestní zákon
č. 86/1950 Sb. schválený 23. května 195059. Nebyl pouhou novelou, úpravou dosud platných zákonných norem, ale
představoval nový právní předpis, který vyjadřoval všechny podstatné změny, ke kterým v Československu došlo.
Všeobecným a nezbytným znakem každého trestného činu byla podle tohoto zákona jeho tzv. společenská
nebezpečnost. To odpovídalo také zásadě o požadavku třídnosti práce Sboru. Tento trestní zákon žádal neposuzovat
z hlediska třídnosti pouze pachatele, ale především to, jak byl z třídního hlediska spáchaný čin nebezpečný.
Na závěr je mi dlužno podotknout, že článek vznikl z nouze a že neměl ambice stát se historickou studií
dané problematiky. Vzhledem k tomu, že se zatím nikdo z renomovaných historiků nebo archivářů tohoto tématu
neujal60, pokusila jsem se podat přehledný popis organizačního vývoje Sboru národní bezpečnosti zaměřený na jeho
veřejně bezpečnostní složku a uvést základní předpisy týkající se organizace a působnosti některých součástí
bezpečnostního aparátu. Doufám, že tento přehled přinese základní orientaci v bezpečnostní problematice prvního
poválečného období a ulehčí tak práci především mým kolegům archivářům zpracovávajícím písemnosti tohoto
původce.
Za pomoc, rady a cenné připomínky jsem velmi vděčná kolegyni PhDr. Marii Muzikantové.
PRAMENY:
Archiv MV ČR Praha – Studijní ústav fond č. 304 – bezpečnostní složky
(inventární jednotky nejsou číslovány průběžně, proto uvádím
i čísla kartonů)
Archiv MV ČR Kanice – fond A 12 – Bezpečnostní složky MV
fond A 14 – Zemské velitelství SNB Praha
fond A 15 – Zemské velitelství SNB Brno
fond A 17 – Hlavní velitelství SNB Praha
fond H 1-4 – vnitřní odbor Hlavní správy VB
PUBLIKOVANÉ PRAMENY:
Sbírka zákonů a nařízení ČSR
58 In: Přehled dějin SNB, str. 75
59 In: Přehled dějin SNB, str. 76
60 Organizace SNB viz: Vojenské dějiny Československa, V. díl, Praha 1989 a Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 – 1960,
sv. I., Ostrava 1966
-
P řehled organizačního vývoje SNB v l etech 1945-1950.... I nternetová verze Sborníku AMV 1/2003
POUŽITÉ ZKRATKY:
A MV Kanice Archiv Ministerstva vnitra České republiky Kanice
A MV Praha Archiv Ministerstva vnitra České republiky Praha
AČ Archivní časopis
f. fond
FS Finanční správa
HV SNB Hlavní velitelství Sboru národní bezpečnosti
KO Kontrolní oddíly Sboru národní bezpečnosti
KS MV Krajská správa Ministerstva vnitra
KSČ Komunistická strana Československa
MNO Ministerstvo národní obrany
MNV Místní národní výbor
MSK Místní správní komise
MV Ministerstvo vnitra, též ministr vnitra
NB Národní bezpečnost
NV Národní výbor
ONV Okresní národní výbor
OSK Okresní správní komise
OV SNB Okresní velitelství Sboru národní bezpečnosti
PS Pohraniční stráž
SAP Sborník archivních prací
SKS Silniční kontrolní stanice
SNB, Sbor Sbor národní bezpečnosti
StB Státní bezpečnost
ÚNV Ústřední národní výbor
VB Veřejná bezpečnost
ZNV Zemský národní výbor
ZOB Zemský odbor bezpečnosti
ZPÚ zabezpečení pohraničního území
ZV SNB Zemské velitelství Sboru národní bezpečnosti
-

 

převzato:

http://www.abscr.cz/data/pdf/sbornik/sbornik1-2003/vyvoje_snb.pdf

© 2009 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode